Je to ještě aktuální?

15. června 2017 v 11:11 |  Převzato odjinud
Je to ještě aktuální? Můžeme souhlasit i nesouhlasit. Názory uvedené níže ale byly vysloveny.
Platí vyřčené ještě dnes? O co jsme postoupili vpřed při prohlubování demokracie?
Rozhovor z Prof. Robertem Holým(uskutečněno v roce 2010)
(kráceno)
Nedávno jste připomenul, že pamatujete život v první polovině 20. století. Mohu se Vás zeptat v čem vidíte největší rozdíl mezi společensko-politickou atmosférou té doby a dneškem u nás?
Těch rozdílů je mnoho ale ten základní je v tom, že tenkrát procházelo, když se lhalo o minulosti staré více než jeden věk. Dnes se bezostyšně lže o zcela nedávné minulosti - době před 50 a méně lety. Není problém vidět dokumentární film ve kterém jsou dlouhé scény z hraných filmů natočených před 50 lety. Není problém, aby ve veřejné televizi nebo tisku byla překrucována fakta o době zcela nedávné, aby politici občanům říkali polopravdy a někdy i vyloženě lhali a jelo se dál, jakoby se nic nestalo - nanejvýš to označí za žert či nedorozumění. Příkladů asi není třeba uvádět. Chybí tady tvrdá kritika takového jednání a konkrétní důsledky pro aktéry takových činů.

A v čem spatřujete příčinu tohoto stavu?
Pokud bychom zůstali jen v české kotlině, tak jedna z hlavních příčin je v tom, že nám chybí 1,5 až 2 generace osobností, autorit i odborníků. Podívejte se: za minulého režimu byla celá řada takovýchto lidí nějak svázána s tím režimem. At´ chtěli či nechtěli. Pokud nechtěli odborně zakrnět museli být nějak činí v tom prostoru (institucích, organizacích ), který tehdy existoval.
Nový režim se s nimi vypořádal jako s "přáteli starých pořádků". Takže tehdejší 40cátníci až 60tníci byli odstaveni na vedlejší kolej a jejich zkušenosti a rozum tu chybějí. Na jejich místa se nahrnuli nezkušení "mlíčňáci" a "rychlokvašky" - kteří v novém režimu právě absolvovali fakulty nebo lidé, kteří se nemohli z jakýchkoliv (tedy i odborných či lidských - nikoliv jen politických) důvodů v minulém režimu prosadit a najednou ucítili možnost . Zde nemůžeme většinou hovořit o osobnostech, ale o lidech, kteří ve své nezkušenosti a touze po penězích jsou schopni udělat cokoli např. i vystavět si žebříček svých hodnot podle toho odkud teče víc peněz a kde je větší jistota postavení. To co říkám platilo především v devadesátých létech ale důsledky toho vidíme dodnes. Nemluvím také o všech osobnostech aktuálního dění v Čechách, ale o nepomíjivé části lidí, kteří se dnes snaží určovat dění v této zemi, kde peníze a moc jsou to hlavní.

Odstavenými byli i funkcionáři bývalé KSČ - mluvíte i o nich?
Ne. To, ve své většině, nebyli osobnosti ani obecně uznávané autority. Byly ale také výjimky.

Jak se díváte na současný politický prostor v Česku?
Tady je třeba vycházet z obecného pohledu na věc a historických zkušeností. Každá vláda, politická partaj či koalice bude tvrdit, že jí jde o blaho voličů. Nutno si ale vyložit, kde to blaho leží. V tom, že vláda nastaví prostředí tak, aby Ti co se umí třeba i nepoctivě prosadit žili v blahobytu a nebo v tom, že vláda učiní takové kroky, aby se dobře žilo většině. Zkušenosti ukazují, že tam kde se uplatnilo větší a progresivní daňové zatížení a získané prostředky se vložili do veřejného prostoru vznikly státy, kde je vysoká životní úroveň. Prostě státy s dlouhodobě vyšší daňovou zátěží, tedy i solidaritou, jsou výrazně celkově bohatší (Skandinávie, Rakousko, Německo). Najdete tam pěkné školy pro všechny děti, nemocnice na vynikající úrovni dostupné opět prakticky všem, opravené historické památky, silnice bez výmolů a kvalitní dálniční síť, rychlé a čisté vlaky, profesionální policii i stání aparát a nízkou kriminalitu.
V zemích s dlouhodobě nízkou daňovou zátěží naopak najdete většinou pravý opak.A mezi takové země nyní Česko patří. Současná vláda činí kroky vedoucí k většímu bohatství bohatých a potlačení životní úrovně nemajetné většiny. Omezuje razantně výdaje do veřejného prostoru a ničí i střední třídu.Bez prosperity těchto dvou faktorů není možné vybudovat prosperující společnost. Vše je maskováno jako "reforma".

Znamená to tedy, že demokratický vývoj je u nás ohrožen?
Pokud bude platit, že získání politické moci je legitimací k dojení státu a deformaci společnosti a nikoliv závazkem služby ve prospěch celé společnosti - tak ano.
Bohužel jsme celosvětově svědky toho, že v demokratickém světě zaniká souhra mezi výkonnou ekonomikou a demokratickým řádem.Postupně dochází k transformaci demokratických systémů na režimy bezohledně kořistnické, vůči ostatním zemím, vůči domácímu obyvatelstvu a nakonec i vůči vlastnímu státu. A to platí, ve velmi syrové a hrubé podobě, i u nás. Pokud budou lidé jen zírat na nenasytnost mocných a jejich vládu, která korupci, mafiánství, sobectví, rozkrádání republiky a dojení státní kasy povýšila na hlavní symboly režimu v ČR, který kamuflují jako demokracii - bude to s naší demokracii špatné.
Uvědomíme-li si slova TGM o tom, že je potřeba 50 let k tomu, aby se demokracie prosadila jako skutečná demokracie - pak není tak úplně pozdě začít s tím něco dělat.


Kde vidíte problémy největší problémy současných demokracií?
Předpokládám, že mluvíme o demokracii evropského formátu. Už jsem říkal, že tyto demokracie prochází výraznou změnou a mám obavy, aby neúměrné prosazování některých prvků a zanedbávání jiných atributů demokracie nakonec nevedlo k její úplné likvidaci jako společenské formy. Když budu chtít uvést velmi hrubý příklad: Odstranění trestu smrti lze jistě považovat za humánní gesto demokracie ale pomohlo snížit kriminalitu? Když někdo ukradne řekněme kabel na dráze a zaviní smrt lidí při železničním neštěstí dostane 1-2 roky vězení, ale dříve by dostal provaz. Jeden to odnesl, ale ostatní už si dali velký pozor. Jde o to aby pravidla byla nastavená tak, aby se výrazně nevyplácelo být zlodějem, podvodníkem, lichvářem, vrahem atd. Při pohledu do Česka pak je tady navíc nevymahatelnost práva, právní chaos a džungle i výrazná nevýkonnost soudní moci co výrazně degraduje zdejší demokracii..
Dalším problémem dnešních demokracií je jejich multikulturní bezbřehost. Jistě žádný skutečný demokrat nemá nic proti jiným etnikům a možnosti volně se pohybovat a migrovat. Pokud ale někdo emigruje do jiné země mělo by platit pravidlo, že přijme zcela automaticky kulturní zvyklosti a způsob života majority dotčené země. Byla to totiž tato majorita, která tuto zemi po staletí obráběla, zušlechťovala a vybudovala a nikdo nemá právo jí způsob jejího života nějak nabourávat. Pokud se prostředí přistěhovalci nelíbí - nikdo mu nebrání, aby se přestěhoval jinam. Ted mluvím především o islámských a jiných , povětšinou afrických etnikách.
On základní problém leží v tom, že komunikační technologie a vývoj dopravních možností předstihl "dorozumívání se" a "braní se na vědomí" mezi různými kulturami, náboženstvími a společenskými systémy.
Bohužel při dnešním stavu věcí musíme konstatovat, že islámský svět je nepoměrně aktivnější než svět křesťanský a evropské demokracie jako takové.
Takže recept na rehabilitaci demokracie musíme hledat všichni.


2010 ptal se Jan Kuna
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama